Zase mě to praštilo přes oči. Někdo někde napsal hold ve smyslu inu, tedy.
V češtině se občas někde píše d a čte t, píše b a čte p, nebo ž a š a další. Jinde se píše t, p, š a stejně čte. Většinou si snadno pomůžeme pomocí druhých nebo jiných vhodných pádů: oběd - oběda, svět - světa, kloub - kloubu, trup - trupu, kříž - kříže, skrýš - skrýše. Ale u některých to takhle jednoduše nejde.
Pak často přichází ke slovu hyperkorektnost, kdy radši napíšeme to, co vypadá spisovněji.
Jedna dvojice jsou slova hold a holt. Existují obě. To první znamená poctu. To druhé je hovorové a používá se jako povzdech ve smyslu inu, zkrátka, tedy.
Druhá dvojice je standard a standart. To první slovo existuje. Znamená obvyklou úroveň, normu. To druhé ne, leda v druhém pádu množného čísla od slova standarta. To znamená prapor, vlajku. Zajímavější je, když se vytvoří přídavné jméno. Standardní znamená obvyklý, normě vyhovující, standartní něco, co se vztahuje k praporu.
Holt při holdu je standard použití standart.
Žádné komentáře:
Okomentovat
Pokud chcete přidat neanonymní komentář a nemáte vhodný účet, v poli Komentovat jako vyberte profil Název/Adresa URL a vyplňte svůj oblíbený nick. Některé prohlížeče si toto nastavení dokáží i zapamatovat.