Navigace u marathonu
Při odjezdu mi nedošlo, že se přes centrum Prahy ženou běžci. Takže jsem nastavil navigaci a tradá nejkratší cestou. Šlo to hezky až ke Karláku, kde mi došlo, že tudy cesta nepovede. Takže dolů do Podskalí, ale tam taky zavřeno. Zpátky k magistrále a zkusíme to přes Barrandov.
Kdo to nevydržel, byla navigace. Setrvale se nás pokoušela přesvědčit, že se máme otočit, vrátit do centra a jet tou správnou cestou.
Dokonce v barandovském kopci trucovala natolik, že trvrdila, že žádná cesta není. Kecala, za pět minut už se jí to povedlo vymyslet a dovedla nás až do cíle.
Temný ponurý les
Namístě už jsme nebloudili, les jsme našli napoprvé, i ty části, kde rostou samé tisy. Ten les je takový temnější, v podrostu nic neroste, komu by se také chtělo růst v jedovaté hrabance. Nebyl ani zdaleka tak ponurý, jako když jsme se tam byli podívat o dušičkách.Navíc na jeho okrajích jsou nádherné kontrasty mezi tmavou částí pod tisy a zeleným lesem vůkol.
Prošli jsem si to docela pořádně, bylo tam všude moc pěkně. Dokonce v jedné části na hřebenu kopce bylo cítit jezevce nebo nějaké podobné zvíře.
Pyl
Už když jsme šli k lesu, zjistili jsme, že máme žluté boty a spodky nohavic. Když jsme se vraceli zpět, měli už jsme žluté úplně všechno. Boty, kalhoty, oblečení.Po návratu dolů do vesnice jsem se otočil a nad loukou, kterou jsme před chvíli přešli se převalovala žlutá mlha.
Hned, jak jsme přijeli domů, vrhali jsme oblečení do pračky. Boty vyžadovaly zvláštní péči.
Navigace je krásná hračka.
OdpovědětVymazatAle my, staří kocouři se řídíme instinktem, v nejhorším případě papírovou mapou. Jednak se u ní nikdy nevybijí baterky a jednak s je s ní větší sranda. Tedy legrace, jak se říká mezi slušnými lidmi. Navigaci a lidem, kteří mě, nežádáni, navigují prostě nevěřím.
Já se řídil instinktem, dokud jsem nepřišel na to, že mi po tmě v cizích městech (Teplice, Drážďany) nefunguje.
OdpovědětVymazatMy to jinak střídáme. Mně ta neosobní paní taky irituje.