pondělí 14. října 2013

Kriminalizace

Sešlo se teď několik událostí, které zdánlivě nemají nic společného. Ve Švýcarsku odsoudili partu z MUS, ve Francii zakázali zavírat firmy nad tisíc zaměstnanců a já vytáhl z knihovny detektivku od Gardnera.

Zdánlivě to nesouvisí, ale narazil jsem na „vtipný“ výkřik, že ve Švýcarsku kriminalizují podnikatele. Pak mi došlo, jak je u nás, ale zřejmě i ve Francii naprosté nepochopení toho, jak funguje podnikání, jak se pozná podvod a jak se s tím má rozumně nakládat. Švýcaři to snad ještě chápou, snad jim to ještě nějakou dobu vydrží.
Pánové kupovali firmu za její vlastní peníze. To není podnikání, to je lumpárna. V podobných věcech určitě nebyli sami, takových muselo být v oněch dobách víc. Jenže pánové navíc ještě (aspoň podle toho soudu) upláceli, prali špinavé peníze a přitom se prohnali Švýcarskem. Takže ne podnikání, ale kriminální činy při něm páchané.
Ten francouzský případ je specifický jinak. Někdo chce úředně stanovovat, co má a nemá podnikatel dělat, jak to má dělat, a když to nebude dělat podle úředního kadlubu, napálit mu pokutu. Jenže to povede nejspíš jenom k tomu, že staré firmy se budou propadat, nové nebudou vznikat, nebo budou držené na menší velikosti. Pokud by totiž ta firma byla životaschopná, nikdo by ji jen tak nezavřel, nebo ji možná aspoň prodal, ale takhle ji už určitě nikdo nekoupí.

No a ta detektivka vypadá jako jedna z mnoha. Jenomže ten pán, často úmyslně, ale možná i bezděčně, psal hodně o právu a právní kultuře. Snad všechny detektivky s Perry Masonem se točí kolem práva na spravedlivý proces a občanských práv vůbec. Tady v téhle (a ještě v několika dalších) ale zazní ještě jedna zajímavá úvaha, a to, že v občanském sporu stačí žalobu přiměřeně prokázat, kdežto u trestní soudu se musí věc prokázat „nad veškerou rozumnou pochybnost“. Netuším, jak to mají v Kalifornii teď, ale docela by mi to vysvětlovalo, jak mohl O.J. odejít od soudu nepotrestaný za vraždu manželky (zbyla nějaká pochybnost), ale příbuzní vysoudili odškodné (důkazy byly přiměřené).
Navíc se zápletka točí kolem obtíží, jak někomu dokázat podvodný úmysl. V knize se to bere tak, že to v podstatě nejde, takže jediná možnost je vylákat z podezřelého přiznání, což nemůže státní zástupce, ale soukromý advokát si to dovolit může.
U nás je to skoro obráceně. Vlastní zkušenost nemám, něco jsem zaslechl. Občanské spory jsou složité, soudy nevyzpytatelné a nejisté, stojí to spoustu peněz. Zato trestní řízení obstará řízný prokurátor, soudce vezme náhradu tak nějak bokem a je to. Nebo to nechá na občanskoprávní řízení, ale důkazy jsou připravené a stačí se odkázat na trestní řízení. Možná nebýt téhle praxe, bylo by u nás míň trestních oznámení na kdejakou blbinu, následných trestních řízení a soudů, ale víc by se odehrálo občanskoprávně.

Vyvrcholení všeho pak je, že aby se nemusely složitě dokazovat podvodné úmysly, vymýšlejí se nové a nové paragrafy do trestního zákoníku. V některých případech se dostává problém na úroveň presumpce viny, kdy je nutno aby obžalovaný dokazoval, že něco se nestalo, nebo že vynaložil dostatečné úsilí. To je ta kriminalizace podnikání, kdy nepovedený plán může hravě někoho dostat do vězení.

Obávám se, že teď přijde po volbách parta, která šrouby zase utáhne těm poctivým, malým, a těm velkým bude zařizovat dotace a úlevy. Uvidíme.

Žádné komentáře:

Okomentovat

Pokud chcete přidat neanonymní komentář a nemáte vhodný účet, v poli Komentovat jako vyberte profil Název/Adresa URL a vyplňte svůj oblíbený nick. Některé prohlížeče si toto nastavení dokáží i zapamatovat.