čtvrtek 9. října 2014

Obchodnice

Utrhlo se nám u foťáku kolečko.
Ne, že by nefotil, ale nedají se na něm přepínat programy, což člověk přeci jen občas činí. Kdyby tam zůstala nastavená automatika, šlo by to přežít i bez přepínání - byť by to bylo smutné, ale zůstala tam nastavená nějaká atypická volba.
Koupit nový? Opravit?
Koukneme se, na kolik by taková oprava vyšla.
I našel jsem webovou stránku značkové opravny, kde po zadání typu fotoaparátu a identifikaci závady (upadlé kolečko měli ve výběru přednastavených poruch) vypadla cena vcelku přijatelná. Nehledal jsem dál a připravil si papíry. Fotoaparát se měl dopravit na adresu vcelku blízkou našemu bydlišti, i využil jsem vhodnou pauzu, vyndal ze stroje paměťovou kartu, baterky, vrazil jej do tašky a vyrazil.
Dorazil jsem na místo, není to až tak příruční, našel onu opravnu, je těžko přehlédnutelná, a vstoupil dovnitř. Za recepčním stolečkem tam seděla dáma, zeptal jsem se jí, zda fotoaparát určený k opravě mohu nechat u ní.
„To je záruční opravá?“
„Ne není, to už je po záruce“
„Ale my děláme jen záruční opravý! S tím musíte jinám.“
„Objednal jsem si opravu přes web a měl jsem ten aparát doručit sem.“
„Ale my bereme jen záruční opravý!“
Po pár kolech jsem požádal o zavolání šéfa, ten mi vysvětlil, že mi to samozřejmě vezmou, v čem že je problém, a paní mi vynadala, že nikdy neřekla, že mi to nevezmou. V tu chvíli ve mně bouchly saze, uvědomil jsem si, že během té úvodní litanie paní jmenovala vhodnou opravnu i s adresou, popadl jsem foťák a vyrazil.
Za půl hodiny jsem dorazil do opravny, vyřídil, i když jsou prý kolečka k nesehnání, ještě jedno mají na skladě. Bude to do měsíce a bude to stát o čtvrtku míň.
Takhle se dělají kšefty, paní Kerberová, za svobodna Hlustvisiháková.

Žádné komentáře:

Okomentovat

Pokud chcete přidat neanonymní komentář a nemáte vhodný účet, v poli Komentovat jako vyberte profil Název/Adresa URL a vyplňte svůj oblíbený nick. Některé prohlížeče si toto nastavení dokáží i zapamatovat.