Docela vážně jsem uvažoval, že to odtamtud vezmu autobusem, který staví skoro přesně před vraty. Jenže vrata byla zavřená, možná přimrzla, a na nich byla šipka, že máme použít vchod za rohem. Takže jsem odcházel týmž vchodem a pak už mi přišlo lepší sejít na Muzeum do metra.
Poté, co jsem sešel těch pár metrů dolů, objevil se mi výhled na nádraží od kolejí.
Tady to znám. Bydleli jsme tady do mých dvanácti let. Skoro bych byl řekl, že vidím to konkrétní okno, ale spíš ne.
A v pozadí je vidět Hradčany. Nebýt taková mlha, šel bych si cvaknout jeden ze svých oblíbených pohledů, kdy je svatý Vít vidět mezi domy. Ale při tomhle počasí to nemělo cenu.
Ještě jednou nádraží. Tentokrát z místa o kus dál, kde už jsem skoro opouštěl liduprázdné končiny.
Fantova budova je prostě krásná. Ze všech stran a ze všech úhlů.
Možná i tím, že mi připomíná dětství. I když se k ní už asi nikdy neprojdu parkem s kačenkami na jezírku.
Žádné komentáře:
Okomentovat
Pokud chcete přidat neanonymní komentář a nemáte vhodný účet, v poli Komentovat jako vyberte profil Název/Adresa URL a vyplňte svůj oblíbený nick. Některé prohlížeče si toto nastavení dokáží i zapamatovat.