úterý 8. prosince 2015

Zahřeje

Historky jsou včerejší, ale ještě dnes mě dokáže zlepšit náladu.
První se mi povedla hned po ránu. Nemám rád takové ty, co stávají u přechodů a hlídají, aby děti mohly bezpečně přecházet. Někteří jsou posedlí svou důležitostí. Ale tentokrát to vyšlo. Přijíždím k přechodu, u něj stojí strážnice. Vidím přicházet paní a zpomaluju. Strážnice se ohlédla, spatřila paní, koukla po mně, viděla, že brzdím a usmála se a nechala věcem volný průběh. Usmál jsem se taky a udělalo se mi líp.

Šel jsem cestou z oběda si ještě koupit něco do pekárny. Postavím se do fronty a za mnou doráží starší paní. Přemýšlím, jestli ji nemám pustit před sebe, ale ona pouští před sebe velmi rezolutně mého kolegu, který šel za mnou: „Vy jste mladej, určitě pospícháte, já mám spoustu času“.
Pak nakoupím a provinile platím tisícikorunou. Možná bych ty drobné našel, ale už by mi pak žádné nezbyly. Omlouvám se prodavačce a ona mi povídá: „To se neomlouvejte, když už nemám vlastních dost, tak si je aspoň prohlídnu v práci.“

Oboje vyprchalo hned při první další srážce s blbcem, ale občas si na to vzpomenu a je mi zase líp. Snad i těm pár lidem, co mi udělali radost.

Žádné komentáře:

Okomentovat

Pokud chcete přidat neanonymní komentář a nemáte vhodný účet, v poli Komentovat jako vyberte profil Název/Adresa URL a vyplňte svůj oblíbený nick. Některé prohlížeče si toto nastavení dokáží i zapamatovat.