Pobřežní coury

Kromě zahrad jsme se párkrát vypravili i podle vody. Výprava podle vody má tu výhodu, že zpravidla nevyžaduje šplhání do kopce, naopak jde po rovince.

Jednu ze dvou cest jsme zahájili v Nelahozevsi. Na zámku jsme už kdysi byli, tak jsme to vzali rovnou na stezku. Je pojmenovaná po Antonínu Dvořákovi, třeba tam opravdu chodíval.

Začátek stezky je poměrně nudný vede po proužku mezi vodou a železniční tratí. Ovšem za chvíli se stezka vylepší, více vede lesem a trať mizí v tunelech, odkud občas vykoukne a zase se vrátí pod zem.

Některé skály jsou opravdu bizarní.

Po stezce jsme došli skoro až do Kralup, ale až tam se nám nechtělo, město máme pořád.

Další cesta byla nedaleko. Tentokrát ovšem ne jen podle řeky, ale i podle plavebního kanálu.
Začali jsme v Hoříně u zámku. Zámek je hezký, i když zpustlý. Od zámku jsme vyrazili do „zámeckého parku“, který je zarostlý a průchozí jen po oficiálních cestách. Možná ještě po jedné nebo dvou, ale raději jsme to nezkoušeli.

První úsek cesty končí pod starým mostem přes Labe a dál pokračuje proti jeho proudu. Z okruhu jsou velice zajímavé výhledy na Mělník a na zámek.
Po chvíli cesta dospěje ke kanálu. Za malou chvíli se kolem něj dojde ke zdymadlu, kde se dají pozorovat lodě, jak plují od Labe k Vltavě nebo naopak. Na zdymadle jsme vydrželi, pozorování lodí, jak stoupá v komoře je moc prima.
Za chvilku jsme se pak vrátili zpátky do vsi a výletu byl konec.