Oslava

Už před prázdninami jsem se rozhodl, že se pokusím letos vyrazit na Starou Gardu, jestli to jen trochu půjde.

Nejprve jsem se pečlivě připravoval a zkoušel to. Na prázdninových trénincích jsem to napřed zkusil s kordem. U toho se přece jen nemusí tolik běhat. Pak jsem chtěl zkusit šavli. Ale narazil jsem. Dorazili samí kordisté, na šavli nikdo. Další trénink to dopadlo stejně a pak mi ujeli na soustředění. Takže první pokus jsem si dovolil až na prvním normálním tréninku.

Pak už jsem věděl, že to půjde. Nějak nejspíš.
Takže jsem se sebral a vyrazil. Jako vždycky jsem se pokoušel ukecat ženu, aby jela se mnou. Jako obvykle se mi to nepovedlo. Nechtěla. A to jsem jí nabízel, aby si s sebou vzala panenku a nafotila si tam šermířský seriálek. Mundur pro barbíny má ušitý a šavli taky. Ale nechtěla mi dělat ostudu. Aspoň to říkala. Ale je fakt, že by se tam tak dlouho nudila.
Druhá svízel byla s obuví. Jak jsem se balil, zapomněl jsem si sbalit boty. Takže jsem na poslední chvíli při balení zabalil rezervu, kterou mám doma. A to byla chyba. Klouzaly. Hrozně. Ale nějak jsem to na štěstí přežil.
Když jsem dorazil, pochopil jsem, že podle rozpisu nezačneme ani omylem. Takže jsem se nechal ukecat a šel rozhodovat fleret. Dělám to nerad, ale co by jeden neudělal pro kamarády. Pak už jsem se šel převlíct, rozcvičil se a asi tak za další hodinu jsme začali.
Šlo to, ale ne úplně dobře. Nohy se vzpírali rychlejším pohybům, což vadilo dopředu i dozadu. Boty klouzaly, což to ještě umocňovalo. Naštěstí ruka ještě něco zvládne, tak jsem aspoň prohrával relativně těsně.
Nakonec jsem skončil poslední, ale dostal jsem medaili za statečnost, že jsem se po čtyřech letech odhodlal zase závodit.
Takže teď už jenom trochu potrénovat a příště by to mohlo být i lepší.

Až po návratu jsem někde našel, že osmého září je mezinárodní den šermu. Takže jsem vlastně oslavoval velmi stylově.