Dvojí kvalita

My Češi jsme podle jednoho bývalého šéfa interpolu smějící se bestie. Asi měl pravdu.

U nás se vtipy opravdu moc nešetřilo, už od nejútlejšího věku si dětičky vyprávějí různé legrácky. S věkem to pak narůstá. Postupně se přidávají vtipy nemravné (některým ani nemusejí všichni rozumět) a pak i politické. Ostatně za našeho mládí se říkávalo, že vtipy se dělí do tří kategorií: sprosté, protistátní a blbé.
Zvláštní kategorie jsou pak vtipy černé, některé až proti lidskosti.
Našinec nějak pozná vtip a moc se v něm nepatlá. Nanejvýš se mu nezasměje, nebo jen ze slušnosti, a nechá ho být.
Ovšem teď k nám přichází trend určovat, co je nepřípustné. Co nesmí na veřejnost. Co se nesmí ani v soukromí, když jsou u toho nějací další lidé. A nejsou to jen vtipy politické, jako to bývalo za protektorátu nebo za normalizace, je toho daleko víc.
Podle toho se pak nastavuje i cenzura na sociálních sítích. Je mi jasné, že americký algoritmus, indický administrátor nebo irský rozhodčí nemusí rozeznat český humor. Takže preventivně maže všechno, co je podezřelé.
Tady bych se přimlouval za respektování národních specifik. Opravdu nemůže tohle v poslední fázi rozhodovat někdo se znalostí místních poměrů? U dvojí kvality potravin nám výrobci vysvětlují, jak to dělají proto, aby uspokojili odlišné chutě různých národů. Tak když už se jim vyplatí pro malý český trh vyrábět šizený šmejd, mohli by respektovat i naše vtipy.