sobota 15. května 2021

Byl jsem na Okoři

 Na Okoř je cesta, jako žádná ze sta. Nám se tam nějak nedařilo dostat.

Proč jsme to vzdali prvně, už se přesně nepamatuju, je to hodně dávno.

Podruhé to bylo o hodně zajímavější. Naplánovali jsme si, že se pojedeme podívat, jestli je tam cesta vroubená stromama a co Bílá Paní.
Jako dopravu jsme si vybrali vlak ze Smíchova do Noutonic a pak dojít pěšky. Ovšem tenhle směr nejezdil od hlavní budovy nádraží, ale z bočního severního nástupiště. Měli jsme rezervu, takže jsme neměli problém najít, kudy tam dojít. Když jsme tam došli, bylo tam opuštěno, smutno, prázdno. Skoro jako z nějakého westernu. Tu se zvedl lehký vítr a od dveří do jakéhosi služebního prostoru odtrhl list papíru a pomalu nám ho snášel k nohám. Zvedl jsem ho a bylo to oznámení, že z nějakého provozního důvodu ten spoj, co jsme si ho vybrali, zrovna v ten den nejede.
Tak jsme se vypravili zpátky domů a brali to jako znamení, že nám navštívit Okoř není přáno.

Až do dneška.

Původně jsme plánovali jiné cíle a váhali jsme, jestli to má být Košťálov nebo Oltářík, ale nakonec jsme chtěli něco míň do kopce, přece jenom první výlet v sezóně byl měl být lehčí.

Cesta proběhla klidně. Na parkovišti měli v bufet polívku, na hrad je to kousek a skoro po rovině.

Zříceninu jsme prolezli, moc se nám tam líbilo.

Po zřícenině jsme navštívili ještě místní cukrárnu.

Začíná to být poněkud utěšenější, jen aby to vydrželo.

Další fotky v albu.





Žádné komentáře:

Okomentovat

Pokud chcete přidat neanonymní komentář a nemáte vhodný účet, v poli Komentovat jako vyberte profil Název/Adresa URL a vyplňte svůj oblíbený nick. Některé prohlížeče si toto nastavení dokáží i zapamatovat.