Kořenky

Podařilo se dokončit projekt poličky na koření. Jeden z nejdelších, ale výsledek stojí za to.

Kořenky jsem měli dlouhá léta na improvizovaných poličkách - desky z kuchyňské linky přišroubované přímo na zeď. Tak, když už chodíme do truhlárny, jsme se rozhodli, že si uděláme něco lepšího, ozdobnějšího a na míru.
Vymysleli jsme, jak to má vypadat, rozkreslili, našli bukovou překližku i kus masivu a začali.
Šlo to pomalu, bylo to složité, v nejlepším jsem si utrhnul achilovku a práce půl roku stála.
Po půl roce se kupodivu našel všechen rozpracovaný materiál. Nikomu se nic nehodilo, takže jsme mohli pokračovat. Ale šlo to ztuha. Znovu si všechno rozmyslet, uvědomit si, co se ještě musí udělat, ale na konec se povedlo. Dokud to nebylo smontované, vypadalo to, jako prkýnka, co je vyplavila řeka. Ale když jsme to napustili a smontovali, začalo to vypadat pěkně.
Poslední zdržení nastalo, když jsme chtěli začít lepit. Ta police je docela široká a potřebovali jsme si z vedlejší dílny půjčit delší stahováky. Ale i tohle se povedlo, ještě jednou jsme ji natřeli a nechali zaschnout.
Včera jsme naložili poličku, dovezli domů, dnes proběhla montáž.

Takhle vypadala naše původní police, už bez kořenek. Výhoda jsou různě dlouhé police.

Po sundání poliček - skoro třicet šroubků - vypadá stěna, jako by na ni strýc Podger věšel obraz, ale se sádrováním se počítalo.

Po zasádrování vypadá zeď ještě hnusně. Jednak to uschne, jednak přes to bude polička a kořenky.

Kořenkárium visí. Stačí na to dva vruty.

Takhle to vypadá, když se nastěhují kořenky.

Počítám, že to bude chvíli trvat, než se naučím, co je kde po novu, ale vůbec to není špatný pohled.