sobota 9. května 2015

Ze Zahrádek na Jiljov

Vybírám si výlety kratší a rovinatější. Přece jenom se mi ještě chodí do kopce hůř. Do Pekla už jsme se podívat byli, tak tentokrát jsme to vzali opačným směrem. Rovinatější cestu si jde představit jen těžko, na dva kilometry je převýšení jen pár desítek metrů.

Na kraji Zahrádek u školy začíná alej
I když je celá cesta po rovině, výhledy na okolní kopce stojí za to.
Pak už končí alej, přes kamenný most přes Bobří potok a cesta pokračuje lesem
Na obou stranách cesty jsou mokřinky
U rybníka nás vítá labuť
Po pár krocích vyplaším žáby, které přede mnou utečou do vody. Vidět se mi je nepodaří, ale slyšet jsou na dálku.
A další pohledy na okolní kopce
Pak už odbočujeme k tvrzi. Přes cestu vede potůček. Normálně bych ho hravě přeskočil, ale s bolavýma nohama to nejde tak snadno.
Ještě, že je přes cestu lávka. Jenže na ni šlápnu nějak nešikovně, prkno podjede, mně vklouzne noha mezi prkna, došlápnu na dno, a jak se snažím najít rovnováhu, praštím sebou na břeh na záda. Naštěstí se mi nestalo nic horšího, než že jsem si nabral vodu do boty.
Snad mě nezachytila fotopast. I když tok jsem nepoškodil a lávku jsem urovnal do původního tvaru. Ovšem fotku, jak se válím, tu bych rád.
Tvrz je na dohled.
Dobývat bych ji nechtěl. Ani bych ji nechtěl obývat.
Na zpáteční cestě už je labuť v páru. Žáby pořád skřehotají jak pominuté. Idyla.
Výlet se povedl, I bota uschla, než jsme se vrátili k autu.
Další fotky najdete v albu

Žádné komentáře:

Okomentovat

Pokud chcete přidat neanonymní komentář a nemáte vhodný účet, v poli Komentovat jako vyberte profil Název/Adresa URL a vyplňte svůj oblíbený nick. Některé prohlížeče si toto nastavení dokáží i zapamatovat.