Zřícenina

Už léta plánujeme, že se podíváme na Hazmburk. Vždycky z toho sešlo, ale nakonec jsme se letos vypravili a vystoupili.

Luhačovice

První půlku letošní dovolené jsem vyrazili do Luhačovic. Podobně jako loni i letos náš první výlet vedl do Žítkové a do krajiny Bílých Karpat. 

Vybrali jsme si trasu, která hned na začátku vedla zprudka z kopce, naštěstí stoupání bylo ve zbytku okruhu přece jen pozvolnější, tak se mi ulovilo. Na konci toho sestupu se mi podlamovala kolena a klepaly se obě nohy. Snad se mi ty nohy už lepší.

Další den jsme vyrazili kolem Luhačovic k přehradě a do lázní.

Následoval výlet na hrad Čachtice. Takže jsem se vypravili do zahraničí. Naštěstí je zřícenina kousek za hranicemi a byli jsme tam za chvilku. Hrad postavili na kopci, takže nás opět čekal výstup. Trochu jsem se báli, že zmokneme, ale povedlo se, že nepršelo.
Na hradě se nám líbilo, většina je věnována nejslavnější obyvatelce Erzsebeth Báthory. Stejně jsme se nedozvěděli, jestli byla opravdu taková bestie, nebo nevinná oběť křivého nařčení.

Pak následoval ještě výlet do Buchlovic. Tam je to po rovině, i když park je obrovský.

Hazmburk

Po návratu do Prahy padl návrh, co tak konečně vyrazit na Hazmburk, kam se už chystáme takových let. Takž jsme vyrazili.

Už z parkoviště vypadal hrad malebně.

Poté, co se na konci stoupání objevila troska hradní brány, zvolal jsem: „Dokázali jsme to, vystoupali jsme sem!“

Velká bílá věž je opravdu impozantní. Dá se na ni vystoupat. Ovšem my jsme na ni nevystoupali. Jednak se nám nechtělo šlapat do schodů, jednak nás paní v kase upozorňovala, že na vrcholku jsou spousty létajících mravenců. Letos mám s hmyzem ty nejhorší zkušenosti.

Z druhé strany také nevypadá špatně.

A černá věž se vedle ní také rýsuje pěkně.

Ze zbytků oken jsou krásné výhledy na kopce.

Gutštejn

Ještě jsme pak vyjeli na jeden výlet. Ke Konstantinovým lázním na hrad Gutštejn. Fotky odsud nemám, zapomněl jsem si foťák.

Výlet se moc povedl, až na konec.

Na trase, kterou jsme vybrali je mostek přes Úterský potok. Mostek je pobořený, ale potok se dá přerodit. To se nám povedlo, ani jsme se moc neumáčeli.

Za potokem jsme zakopli o nějaký bloudivý kořen a místo po normální trase jsme vlezli do jakési rokle. Cesta se nám nezdála, ale z nějakého důvodu jsme vystoupali až nahoru a ocitli se v situaci, kdy bychom museli sestoupit až dolů nebo vylézt nahoru na cestu. Nahoru bylo husté křoví. Po chvíli zmateného pobíhání jsme našli místo, kde křoví vypadalo nejtenčí a prorazili. První jsem prošel já, přece jen metrák má lepší průchodnost, vytáhl jsem ženu a doklopýtali jsme zbytek.

U první benzinky jsme doplnili tekutiny, já se opláchl do půli těla, nicméně větviček jsem se zbavil až doma pod sprchou.