Vánoční Plzeň

Letos jsme jako každý rok vybírali, kam na vánoční trhy

Napřed jsme přemýšleli o Norimberku. Jenže tam jsme byli loni a je to daleko. Pak nás napadly Drážďany. Jenže tam už jsme taky byli, navíc kdoví, jak vypadá ta dálnice, co ji otevřeli, neotevřeli.
Mně by se líbilo jet do Olomouce, tam mají mít trhy přes obě náměstí, Horní i Dolní, ale to bylo také zamítnuto, že je to daleko. I když to je s takovým Norimberkem docela srovnatelné.
Nakonec už to vypadalo, že nikam nepojedem, ale pak jsme si vybrali Plzeň. Moc jsme od toho nečekali, ale výsledek se vydařil.

 

Zaparkovali jsme se docela pohodlně v Sadech Pětatřicátníků, to je na náměstí coby kamenem dohodil. Trh na náměstí není obrovský, ale docela stačí. Uprostřed je zvonička, odkud se dá nakukovat shora, zazvonit si nebo si udělat vlastní fotku, kterou pošlou na mail. Docela dobrý nápad, ale nechtělo se mi do toho, nemusím se vidět.

Jesličky jsou monumentální, kolem se motala spousta lidí. Pro děti byl kolotoč a pro všechny samozřejmě spousta dobrot, pro dospělé svařák, punč a pro motorizované zoufalce, jako jsem já, aspoň horká hruška.

Potom ale přišla pecka největší. Jako vánoční program byla muzika. Ale ne koledy, ale dixieland. Pozoun, trubka, štěbenec, susafon, banjo, bicí a zpěvačka s hrozně sympatickým hlasem. Hráli takové klasické 100 let staré pecky jako St.Louis Blues nebo Yes Sir That's My Baby. Z podstatná část návštěvníků se pohupovala, podupávala nebo aspoň vlnila v rytmu. Bylo to moc osvěžující. Nemít bolavou nohu, zkusil bych zavzpomínat na něco swingu nebo na charleston.
Stromek se nám moc líbil. Veselý a moc hezky nazdobený. Když jsme pak přijeli domů, tak na mě vyskočilo, že tahle douglaska vyhrála jakousi anketu o nejhezčí strom.