Velikonoční výlety

Dlouho jsem sem nic nepsal. Jednak se mi nechtělo, jednak jsem měl v nepořádku foťák a tím pádem nefotil. Kromě toho jsme hrozně dlouho nebyli na výletě. Buď bylo hnusně, nebo se to nehodilo, nebo jsme někdo zrovna marodili.

Na Velký pátek jsme to vzali do skanzenu v Kouřimi. Já si to musím vždycky překontrolovat, protože u Kolína je Kouřim a u Brna Kuřim a mně se to pořád plete.
Už jsme tam jednou byli o Vánocích, letos jsme chtěli zkusit Velikonoce. Měli to moc pěkné, v každé chalupě měli nějaké povídání nebo dílničku. Občas jsem měl pocit, že už mluví z cesty, mám pocit, že jedna paní se snažila tvrdit, že zmrtvýchvstal už v sobotu, ale to se celkem snese. Taky si nejsem jistý, jestli se jim nepletly neděle, ono jich od Masopustu do Provody je docela dost.
Asi nejzajímavější byla paní, která předla na kolovratu. Já to takhle viděl zblízka poprvé a udělalo to na mě dojem. Seděla u toho, v jedné ruce kus rouna, druhou to přidržovala, klidně si šlapala a povídala o tom. Jak se co dělá, jak to funguje, jak se ten kolovrátek šteluje, jak to učí děti ve škole... Ještě taky předváděla, jak se přede na obyčejném vřetánku, tvrdila, že ten její exemplář je z Nepálu. Napřed si všechno nastavila, připravila, pak to vřeteno roztočila o stehno a hodila kousek před sebe. Pak natočila pár centimetrů nitě a mohla začít od začátku. Musím říct, že ten kolovrat musel být obrovský vynález. Nabízela, že si to na takovém obyčejnějším kolovratu můžeme vyzkoušet, ale ani jeden jsme nenašli odvahu.
Další zajímavá atrakce bylo stloukání másla. To jsme si vyzkoušeli a byla to docela dřina, když se ten píst do té směsi zabořil a nechtěl ven. Ovšem pak jsem zjistil, že ta holka, co to hlídá, používá asi tak poloviční sílu a jde jí to o hodně líp a pravidelně. Takže by to máslo mohla stlouct už tak za hodinu, nám by to trvalo podstatně dýl.
Stinnou stránkou bylo místní pohostinství. Na všechno byly fronty. Tak jsme to vzdali a najedli se až u parkoviště, kde na místním hřišti měli klobásy a plněné zelné listy. Dělali tam i ledacos jiného, třeba langoše.

Celé album



Na Bílou sobotu jsme se vydali na soutok Labe s Vltavou. To je takové zajímavé místo se spoustou zajímavostí. Většina lidí se chodí koukat na soutok od mělnického zámku a většina ho přehlédne, protože přímo před očima mají ústí plavebního kanálu, který teče do Labe pár set metrů pod tím pravým soutokem. Takže koukají na kanál a myslí si, že je to Vltava.
Vlastní soutok ani není moc dobře přístupný, cesta není značená. Naštěstí jsme našli návod, jinak bychom neměli šanci.
Vyrazili jsme směrem na Mělník a těsně, než se před Mělníkem přejíždí Labe jsme odbočili do Obříství, minuli tamní zámek a pak vyjeli do polí a našli ruinu obrovského barokního statku. Tam jsme nechali auto a pokračovali dál po svých. S minimem bloudění jsme došli na břeh Labe, šli po břehu a za chvíli jsme sešli z té správné cesty a zahli do lesa. To bylo ohromné štěstí, protože ta cesta lesem byla daleko lepší a rozhodně hezčí, protože v tom lese to krásně kvetlo a bylo tam vůbec moc pěkně. V okamžiku, kdy nám došlo, že tudy cesta nevede, tak jsme se kousek vrátili, došli asi dvacet metrů na břeh Labe a za chvíli jsme už stáli na ostrohu, po levé ruce Vltava, vpravo Labe, na konci výběžku dvě kachny a před námi na skále mělnický zámek. Nádhera. Zpátky jsme šli správně po břehu. Nebyla ta cesta tak pěkná a ještě byla celá rozrytá od divočáků.
Těsně než jsem došel k tomu soutoku, vyrazila z křoví po levé straně kachna. Trochu se mě lekla, ale rozhodně to nechtěla dát znát a jala se hrdě kráčet pár metrů přede mnou. Skoro jako Mia, když se mi plete pod nohy, jenom z bezpečnější vzdálenosti. Podařilo se mi z kapsy vydolovat foťák, a když jsem ji začal fotit, tak uletěla.

Celé album