Na Lopatě

Rádi obcházíme místa, kde jsme ještě nebyli, rádi se i vracíme tam, kde se nám líbilo.

Takhle jsme se rozhodli vyrazit na zříceninu hradu Lopata.

Vyrazili jsme směrem na Plzeň, ovšem ve Štáhlavách jsem se nechal zlákat velkou šipkou na parkoviště u zámku Kozel a dojeli jsme malou cestičkou přímo k zámku.

Dlouho už jsme tam nebyli, při poslední návštěvě jsme obešli park, takže bylo jasno - půjdeme do zámku, Lopata počká.

V zámku se nám líbilo, po prohlídce jsme si obešli ještě park, nebo aspoň jeho podstatnou část.

Další fotky jsou v albu.

Uplynul týden a řekli jsme si, že to zkusíme znovu. Tentokrát už jsme se nenechali zlákat. Ostatně nám v tom pomohla i situace, protože odbočku mezitím stačili rozkopat. Dojeli jsme tedy na plánované parkoviště u rybníka a mohli jsme vyrazit.

Cesta byla celkem příjemná. Napřed kolem rybníka, pak podél potoka, na začátku silnička, pak lesní cesta, nejdřív stoupala pomalinku, potom víc, až jsme došli k zřícenině.

Moc toho z ní nezbylo. Řítí se od té doby, co ji dobyli husité.

Cestou dolů mi ujela noha a začal jsem se klouzat dolů. Před pádem z kopce mně zadržela brána, nebo těch pár šutrů, co z ní zbyly, takže jí mohu děkovat, ovšem koleno bylo jiného názoru.

Další fotky opět najdete v albu.