Letos to šlo

Myslím přechod na letní čas.

V jiných letech to snáším hodně špatně. Trvá mi to aspoň dva týdny, než si zvyknu, ale špatný pocit mám klidně i měsíc.
Letos jsem v tu kritickou neděli pošteloval hodinky a těch pár hodin, co to nezvládnou samy, po pár dnech o ničem nevím. Přičítám to tomu, že jsem doma, do práce nemusím, budík nepotřebuji a body, kdy se potřebují řídit časem, jsou kontroly v nemocnici a televizní program.
Potvrzují si tak, že na šibování s časem mi nejvíc vadí, že s příchodem jara vstávám za světla, po změně času už ne. To je asi pro mne to nejhorší.

Vyrojilo se teď spousta článků, blogů, o tom, komu se letní čas líbí, komu se nelíbí a komu vysloveně vadí.

Mám pocit, že většina těch, kterým se ta změna líbí, jsou takoví, kteří vstávají v takovou dobu, že i po změně se probouzejí po východu slunce, nebo aspoň za svítání.

Do diskuse si dovolím přihodit dvě podotknutí k častým názorům těch, kdo posouvání času oblibují.

Demokracie
Podle řady lidí je to v pořádku, protože letní čas vyhovuje většině. Nejsem si jist, jestli je to opravdu většina, ale i kdyby. Slušná společnost nezavádí omezení, pokud vadí podstatné části lidí. Nebo dokonce, když určitou část mohou i zdravotně poškodit. To už není demokracie, to už je diktatura.

Delší večer
Teoreticky to funguje perfektně, ale má to některé zádrhely až paradoxní.
To že slunce zapadne o hodinu později, znamená i to, že některé akce začnou o hodinu později. Jako dítě jsem byl hrozně nerad, že nemůžu na čarodějnice k ohni, protože ten se zapaloval až za tmy, a tak dlouho jsem venku být nemoh. S letním časem by to bylo o kus horší, asi bych se k němu dostal o rok, nebo možná o dva později.
A naopak, to, co je vázané na pevnou hodinu, se odehraje dřív. Ať už je to poslední autobus, kterým se dá rozumně vrátit z výletu, večerníček, který dítě potřebuje vidět, nebo zavíračka v konzumu - a chleba koupit je občas fakt potřeba. Takže sice nám nadělili hodinu navíc oproti normálu, ale zato si ji ne vždy dokážeme užít.