Uvařil jsem

Vařím dobře, vařím rád.

I když o obojím by se určité dalo s úspěchem pochybovat. Občas se mi něco nepovede, někdy něco připálím. Navíc, když jeden přijde domů z práce, často se vařit nechce, i když naň zrovna vyšla řada.

Ovšem vařit o jedné noze, to je teprve zážitek. Zatím jsem si netroufal. Vařili jsme jen občas, a to tak, že já u stolu s počítačem krájel, míchal, natíral a Petra to nosila jednou rukou vařit nebo píct.

Dneska jsem si poprvé dovolil vařit kuchyni. No, zčásti.
Došel jsem do kuchyně a oloupal a nakrájel cibuli. Brečel jsem, ale míň než u počítače, asi je to tím, že v sedě má člověk k té cibuli blíž.
Pak jsem se odpotácel do křesla, Petra přinesla brambory a škrabku a já je oloupal.
Pak jsem se vrátil do kuchyně, okořenil maso, narovnal do pekáčku, zasypal nivou a tou cibuli, pokladl slaninou...
V tu chvíli mi došly síly, přesunul jsem se do křesla, Petra mi přinesla pekáček, já k tomu nakrájel brambory.
Teď se to peče, ještě skoro hodinu a uvidíme, jak dopadlo.